Jak si říct o pomoc a přitom respektovat hranice druhých?

Když jsme to my, kdo potřebuje pomoc

Pojďte se se mnou ponořit do příběhu, ze kterého společně vyvodíme pár jednoduchých principů.
Tohle je částečně příběh z mé praxe, nepopisuje skutečnost úplně přesně, ale ráda ho používám. Ukazuje totiž, jaké možnost máme - ať už jsme na straně toho, kdo pomoc potřebuje, nebo toho, kdo ji poskytuje.

Příběh Soni a jejího přetížení

Soňa je skvělá mladá učitelka a asistentka na základce. Záleží jí na tom, aby se děti v její péči naučily nejvíc, co dokážou, a vymýšlí pro ně různé pomůcky a netradiční způsoby, jak vysvětlit matematiku, češtinu i přírodopis. Často má plnou hlavu toho, co musí řešit s rodiči žáků, s kolegyněmi ve škole, které jí předhazují, že její "nadstandardní" práce snižuje autoritu kolegů.
Zároveň dálkově studuje a má spoustu materiálů, které musí přečíst a zpracovat.
Žije s partnerem a záleží jí na tom, aby měli dobrou stravu.
Každý, kdo zajišťuje jídlo pro víc než jednoho člověka, si přesně umí představit, že i jen obstarat večeře sebere spoustu času a energie.

A aby toho nebylo málo, má ještě pod křídly svou mladší dospívající sestru s psychickými problémy a neočekávanými stavy sebedestrukce.
No, co vám budu dál říkat, na jednoho člověka je toho až dost.

Občas mívá pocit, že se celý svět kolem ní hroutí. Ví, že už nemůže všechno zvládat sama, ale zároveň má strach někoho požádat o pomoc.

A teď ta modelová situace:

Jednoho večera, když Soňa seděla s notebookem u stolu plného knih, sešitů a poznámek, si vzpomněla na svoji kamarádku Elen. Elen byla vždycky ta, která poslouchala a pomáhala ostatním najít řešení. Soňa vzala telefon a zavolala jí.

"Eli, můžu s tebou chvíli mluvit? Potřebuju se vypovídat, cítím se hrozně přetížená."

Eli souhlasila, ale dodala: "Jasně, můžeme si popovídat, ale dnes mám jen půl hodiny, pak mě čekají povinnosti doma."

Během hovoru Soňa pochopila, že Eli naslouchá, ale není schopná za ni vyřešit všechny její problémy. "Soni, možná by ti pomohlo, kdyby sis promluvila s partnerem, nebo třeba zkusila delegovat některé povinnosti ve škole. Nemůžu ti se vším pomoci, ale můžu tě podpořit tím, že spolu probereme, co je teď nejdůležitější," navrhla Elen.

Soňa se zpočátku cítila rozpačitě. Očekávala víc, ale brzy si uvědomila, že i Elen má své limity. Pochopila, že první krok k úlevě není jen požádat o pomoc, ale také přijmout, že druzí nám mohou pomoci jen do té míry, jakou zvládnou.

Elen ale svým přístupem přivedla Soňu k tomu, že i ona může začít víc respektovat své možnosti, strukturovat si svůj čas a více zapojit svého partnera do péče o domácnost.

Co nám z příběhu vyplývá?

Klíčové principy, jak si říct o pomoc

1. "Mohla bys se mnou probrat, jak si lépe zorganizovat čas?" 

Podívejte se na to, co všechno děláte, očima někoho jiného.

2. Zapojte víc lidí.

Nejspíš se ve vašem seznamu povinností najdou takové, které můžete sdílet s někým dalším.

3. Nebojte se sdílet své emoce.

Mluvte o tom, jak se cítíte a požádejte ty, kteří vám mohou v konkrétních věcech pomoci.

4. Respektujte hranice druhých.

Každý má své možnosti a může říct "Ne". Pokud sám netěží z vaší práce, kterou děláte i pro něj nebo dokonce za něj.

5. Oceňte i drobnou pomoc

Když vám někdo pomůže, vyjádřete, jak si toho vážíte. Ať už drobnou pozorností, nebo jen upřímným poděkováním.

Závěrem

Pomoc není slabost, ale síla

Soňa si uvědomila, že nové nastavení toho, co dělá, předání kompetencí a využití pomoci je důkazem její odvahy, nikoliv slabosti.

Zároveň pochopila, že podpora od druhých je cenná nejen pro ni samotnou, ale i pro tvorbu vztahů. To, že nyní víc, že se může na někoho spolehnout, jí přináší klid, který doposud v životě postrádala.

Pokud jste v podobné situaci jako Soňa, nechte se jejím příběhem inspirovat – a nezapomeňte, že i malá podpora může mít velký dopad na váš život. 🌿